Chytrá domácnost – o co tu běží

V roce 1955 byl na trh uveden ovladač bez nepraktického kabelu, který fungoval na principu fotobuňky. Ta ale reagovala i na jiné světelné podněty, tedy nespolehlivě. Jako slepá vývojová větev se ukázalo i využití radiových vln, které spínaly a vypínaly různé přijímače v sousedství. Optimálním řešením se následně stalo dálkové ovládání na bázi ultrazvuku, které vydrželo až do osmdesátých let. Tehdy bylo třeba rozšířit škálu funkcí ovladače a ke slovu přišlo infračervené světlo.   

Dálkové ovladače se uplatnily i při otvírání brány u vjezdu nebo garážových vrat. U těch prvních bylo nutno zasunout do zámku na speciálním sloupku odpovídající klíč a otočit jím. Pokud brána nebyla blokována hromadou sněhu či jinou mechanickou překážkou, otevřela se. Podobně i garážová vrata a řidič mohl zaparkovat, aniž by musel vystoupit z auta nebo využít pomoci někoho jiného. Tak nějak vypadaly první pokusy o to, jak lidem zpříjemnit život.

Následovalo automatické rozsvěcení světel v bytě ovládané klíčenkou při příchodu nebo na povel čidel, dálkově ovládaná světla v jednotlivých místnostech i jejich automatická regulace. S rozvojem technologií se do samovolného pohybu podle intenzity slunečního svitu daly okenní rolety, venkovní žaluzie reagovaly na sílu větru, automaticky naklápěly lamely, aby byl zajištěn světelný komfort. V éře domácích kin přibylo automaticky ovládané projekční plátno i postupné zatmívání světel jako ve skutečném biografu. Užitečné bylo automatické zalévání květin a další vychytávky.

Od řízení samotných přístrojů a elektrických spotřebičů jsme se postupně dostali až k tak zvaným scénám. Scénou nazýváme vytvoření určitého prostředí, na kterém spolupracuje více zařízení. Pro příklad se vraťme k tomu domácímu kinu a popišme si scénu promítání filmu. Jediným stiskem ovladače se spustil sled několika povelů: stáhly se rolety, zapnul se projektor, otevřela se zásuvka pro DVD (později BR disk), zapnul se zesilovač, na něm se nastavila hlasitost, světlo se ztlumilo nebo se využilo doplňkové osvětlení, které neruší projekci. A promítání mohlo začít…

V tomto období začaly vznikat domácí systémy pro sofistikované ovládání domácnosti. Kabeláž instalovaná pod omítku připomínala firemní datové rozvody, protože k vedení silové elektřiny přibyly kabely pro řízení různých přístrojů. Říká se jim chytré rozvody a k nim přirozeně patřily řídicí systémy pro ovládání jednotlivých zařízení bytu, domu nebo zahrady. Ovládání se přestěhovalo do speciálních přenosných zařízení s dotykovými displeji, později do tabletů. Řídicí skříňka, mozek celé instalace, umožňovala přidávat další zařízení, programovatelné automaty dokázaly vypnout přístroje i otočením klíče v zámku při odchodu.

Kromě pohodlí se motivací stala i snaha šetřit energie. Systémy chytrého bydlení začaly regulovat vytápění, po odchodu majitelů se snížila jeho intenzita a před jejich návratem se zase zvýšila. Automatické termoregulační hlavice řídily teplotu v jednotlivých místnostech, aktivace byla možná prostřednictvím mobilního telefonu.

Do určité doby se systémy pro uživatelské pohodlí, případně omezující spotřebu energií vyvíjely paralelně se zabezpečovacími systémy. U těch šlo především o ostrahu objektů, monitoring hladiny CO₂, detekci požáru nebo naopak vlhkosti. Systémy dokázaly automaticky uzavřít hlavní uzávěr plynu nebo vody a podobně. Současným trendem je tyto systémy integrovat a spolu s bezpečností zajistit i funkčnost ovládání chytrých zařízení v domě.

Pořízení chytrého rozvodu pro řídicí signály, centrální jednotky i samotných chytrých zařízení není levnou záležitostí. Ale jejich ceny s růstem nabídky na trhu klesají. Kromě nesporného komfortu a pocitu bezpečí mohou přinést i skutečně zajímavé úspory energií. Pojem chytrá domácnost tak zvláště v současné době získává další zásadní význam.

Foto: Pixabay