Historie elektromobilu čítá už 189 let

Elektromobil totiž hraje klíčovou roli ve strategii EU dosáhnout do roku 2050 nulových emisí. Výzkumná skupina BloombergNEF mimo jiného odhaduje, že ke splnění ambiciózního cíle uhlíkové neutrality vede cesta přes ohromné investice 34 bilionů dolarů. Kromě výstavby dalších obnovitelných zdrojů a rozvoje technologií na zachytávání uhlíku by část z nich měla směřovat na státní podporu elektromobility. Elektromobil by v EU měl od roku 2034 zcela ovládnout nabídku nových vozů. Jinými slovy, za relativně krátkou dobu 10 let už nekoupíte nové auto se spalovacím motorem na benzin nebo naftu. Výjimku mají pohonné jednotky na syntetická, takzvaná e-paliva.

Elektromobil je ve všeobecném povědomí vnímán jako výsledek rozvoje moderních technologií posledních pár desítek let. Je to ale trochu jinak, historie elektromobilu sahá hluboko do minulosti a proti autům se spalovacím motorem má padesátiletý náskok.

Za první automobil se spalovacím motorem je všeobecně považován Benzův patentní motorový vůz číslo 1 (Benz Patent-Motorwagen Nummer 1) německého konstruktéra Carla Friedricha Benze z konce ledna roku 1886. Byla to otevřená tříkolka s provozní hmotností kolem 265 kilogramů osazená na tehdejší dobu velmi lehkým 100kilovým jednoválcovým čtyřtaktním zážehovým motorem o objemu 0,954 litru. Dosahovala maximální rychlosti 16 km/hod a spotřeba na 100 kilometrů činila 10 litrů ligroinu, což je benzinová frakce prodávaná tehdy v lékárnách jako čistidlo.

Ovšem už v roce 1883 si německý vynálezce a konstruktér Gottlieb Daimler zaregistroval jednoválcový čtyřtaktní motor, který vyvinul společně s Augustem Wilhelmem Maybachem. Jako palivo používal benzín a v dubnu 1885 obdržel císařský patent pro svůj „člověkem řiditelný automobil se spalovacím motorem“. Vozítko na první pohled vypadá jako motocykl, přísně vzalo ale má čtyři kola, protože dvě přídavná jsou upevněna pod středovou částí. Daimler samotnou konstrukci samohybu příliš neřešil, šlo mu hlavně o test funkčnosti motoru, který následně zdokonaloval pro vozy se čtyřmi koly v konfiguraci, jakou automobilové podvozky mají dodnes.

Ať už vítězství v tomto souboji připíšeme Benzovi či Daimlerovi, historie elektromobilu se začala psát už o půlstoletí dříve. V roce 1835 ho sestrojili holandský profesor Sibrandus Stratingh s asistentem Christopherem Beckerem. Prvotní problémy s hmotností baterie a jejím dobíjením pomohl vyřešit vynález olověné baterie francouzského fyzika Gastona Plantého v roce 1859. Jeho olověný akumulátor disponoval výrazně větší kapacitou, což zásadně napomohlo zvyšování rychlosti i dojezdu a historie elektromobilu zaznamenala významný milník.

Elektromobil také dříve než vůz se spalovacím motorem překonal magickou rychlostní hranici 100 km v hodině. Postaral se o to belgický automobilový závodník, konstruktér a podnikatel Camille Jenatzy. Měl přezdívku Rudý ďábel a v elektromobilu vlastní konstrukce doutníkového tvaru z hliníkové slitiny na dřevěných kolech s kaučukovým obutím o celkové hmotnosti 1 450 kg v dubnu 1899 dosáhl rychlosti přes 105 km/h. U komerčních vozů se maximální rychlost pohybovala mezi 24 až 32 km/h a dojezd dosahoval 50 až 65 km. Přesto bylo v roce 1900 z celkového počtu 4 192 aut prodaných ve Spojených státech 1 575 elektromobilů.

O překlopení pomyslných vah na stranu vozů se spalovacími motory se postaral americký podnikatel a zakladatel stejnojmenné firmy Henry Ford. V roce 1908 zahájil sériovou výrobu svého Modelu T a rychlost produkce i levné součástky pomohly snížit jeho cenu z původních 850 dolarů na méně než polovinu. Vůz podobných parametrů s elektrickým pohonem přitom tehdy i kvůli drahé baterii stál kolem 1 700 dolarů.

Tvrdý konkurenční úder tehdejšímu rozvoji elektromobility zasadil americký vynálezce, inženýr a obchodník Charles Franklin Kettering, když v roce 1912 sestrojil elektrický startér. Ten nahradil nepohodlné nahazování motoru klikou a start vozu se spalovacím motorem byl rázem stejně snadný jako u elektromotoru. Objevení nových nalezišť ropy příznivě ovlivnilo ceny benzinu. Spalovací motory se zdokonalovaly, rostl jejich výkon, a přitom cena automobilů šla dolů, což akcelerovalo jejich prodej. Elektromobily přestaly být komerčně zajímavé a jejich další rozvoj navíc zastavila 2. světová válka.

Nedostatek ropy v padesátých letech minulého století a probuzení ekologického hnutí upozorňujícího na znečištění životního prostředí vyvolaly krátké epizody oživení elektromobility a do historie elektromobilu přibyly další zápisy. Hlavně v Japonsku se vyráběla lehká elektrická vozítka s malým dojezdem i komerčním významem. V sedmdesátých letech se s elektromobilitou experimentovalo ve Francii, která kombinovala bateriový pohon se spalovacím motorem, i ve velké Británii. Koncem 90. let japonská Toyota představila hybrid, který dobíjel baterii rekuperací při brždění.

V novém tisíciletí už je patrný celosvětový souboj automobilek o fanoušky elektromobilů. Zvyšuje se dojezd, kapacita i životnost baterií, snižuje se jejich hmotnost, doba nabíjení i pořizovací cena vozů, investují se miliardy do nabíjecí infrastruktury i do dotačních programů na podporu elektromobility. Do historie elektromobilu přibývají další a další pozoruhodné zápisy, ale přesto stále převažuje zájem o auta s tradičním pohonem. A tak tu máme nařízení, že v zemích Evropské unie už od roku 2034 nekoupíte jiné nové auto než elektromobil.   

Elektromobil je v současné době pro převážnou většinu českých spotřebitelů spíše luxusním zbožím. Zdaleka se tak nenaplňují optimistické odhady automobilek v tuzemsku, které očekávaly nárůst prodejů na úrovni 65 procent. Po polovině března byl opožděně spuštěn dotační program ministerstva průmyslu a obchodu Elektromobilita pro podnikatele a firmy. Měli by díky němu snáze dosáhnout jak na elektromobil, tak na případnou výstavbu dobíjecí stanice.

Nedostatečná hustota sítě nabíjecích stanic je kromě kupní síly dalším faktorem, který zájem o vlastní elektromobil snižuje. Elektromobilita je v tuzemsku v porovnání s Evropou teprve v počátcích, a přestože jsou počty prodaných elektrických vozů rok za rokem „rekordní“, pořád jsou to proti okolním evropským státům jen zlomky tamních statistik. Elektromobil, natož nový a v soukromém vlastnictví, je pro běžnou populaci v podstatě nedostupný.

Průměrné stáří vozu v České republice činí 17 let a část z nich představují ojetiny z druhé i třetí ruky. Od takových je k novému elektromobilu ohromný finanční skok. Cenově dostupnější ojeté vozy se spalovacími motory pro velkou skupinu českých motoristů dosud zůstávají prakticky jedinou možností, jak dosáhnout na vlastní auto. I movití případní zájemci o nové elektromobily ale také zatím spíš vyčkávají, jak se situace na automobilovém trhu vyvine. Celá Evropa po omezení dotačních programů v různých zemích zaznamenává pokles zájmu o elektromobily. A přitom rok 2034 není zas tak daleko…