Lex OZE III už měl dávno platit

Lex OZE III je novela energetického zákona, která tuzemský právní rámec uvádí do souladu s unijními předpisy věnovanými obnovitelným zdrojům energie a také oblasti energetického trhu EU. Česká strana přitom nedodržela lhůty pro transpozici této unijní legislativy do tuzemského právního řádu a začátkem října tak obdržela výtku Evropská komise. Pokud by nedošlo ke sjednání nápravy a přijetí příslušných evropských směrnic, může být věc postoupena Soudnímu dvoru EU.

Sněmovna měla o novele hlasovat v pátek 22. listopadu, rozhodování ale odložila na jednání v prvním prosincovém týdnu. Jedním z důvodů je i skutečnost, že Lex OZE III v aktuální podobě obsahuje velké množství pozměňovacích návrhů, z nichž mnohé postrádají přímou souvislost s původním věcným záměrem, nicméně mají dalekosáhlé důsledky.

Příkladem takového „přílepku“ je návrh ministra financí Zbyňka Stanjury ohledně úpravy dotací pro solární elektrárny. Zjednodušeně řečeno by všechny tyto výrobny s výkonem nad 30 kilowattů spuštěné do provozu v letech 2009 a 2010 musely projít individuálním posouzením ziskovosti. Rovněž by mělo dojít ke snížení hranice pro určení přiměřené míry ziskovosti stanovené jako vnitřní výnosové procento. Majitelům všech obnovitelných zdrojů s provozní podporou by se také neměly poskytovat dotace za období, kdy je na krátkodobém trhu cena elektřiny záporná.

Podobně kontroverzní je i návrh poslance Tomáš Müllera týkající se zprostředkovatelství v energetice. Podle stávající právní úpravy musí být všichni zprostředkovatelé registrováni u Energetického regulačního úřadu (ERÚ), a v případě vážného pochybení, zejména ve vztahu k nekale vylákaným smlouvám či platbám, registraci pozbývají a novou nemohou nejméně tři roky získat. Poslanec Müller v souladu se stanoviskem ERÚ navrhuje, aby se konzultační činnosti v energetice mohli bez registrace věnovat finanční poradci nebo makléři. Odpůrci této úpravy upozorňují, že by umožnila návrat takzvaných energošmejdů, jejichž aktivity právě aktuální znění energetického zákona sice ne zcela znemožňuje, ale výrazně omezuje. Uvažovaná změna by jim mohla dovolit znovu v plné síle nastoupit bez jakékoli kontroly, prostě „v převleku“ za finanční poradce.

Pozměňovacích návrhů novelu „zdobí“ více než 50, což výrazně zkomplikovalo už druhé čtení navrhovaného zákona v poslanecké sněmovně, nemluvě o výše zmíněném odkladu hlasování. Již tak léta zpožděné přijetí zákona se tímto zaplevelováním jeho textace ještě více oddaluje.

Hlavním posláním Lex OZE III je přitom úprava právního prostředí s ohledem na probíhající transformaci evropské i domácí energetiky. Tradiční model centralizované, stabilní a snadno řiditelné produkce elektřiny z fosilních zdrojů nahrazuje rychle postupující decentralizace s využitím velkého množství zejména nepravidelně vyrábějících obnovitelných zdrojů. Nárazová výroba velkého množství elektřiny nebo naopak její náhlý útlum klade zvýšené nároky na zajištění rovnováhy elektrizační soustavy. Lex OZE III mimo jiné upravuje služby výkonové rovnováhy z pohledu akumulace energie a agregace flexibility.

Novela nastavuje pravidla pro provoz zařízení na ukládání elektřiny, typicky bateriová úložiště, ale i jiné technologie, které dokážou přebytečnou elektřinu přeměnit na jinou formu energie a „uskladnit“ ji pro pozdější využití. Optimálně přímo v předávacím místě, ale i jinde. Tento princip umožní lepší řízení výroby a spotřeby elektřiny, posílí flexibilitu.

Flexibilitou v energetice rozumíme právě schopnost posouvat spotřebu, a případně i výrobu elektřiny v čase. Flexibilní subjekt dokáže rychle reagovat a změnit v daném čase odběr nebo dodávku elektřiny z nebo do přenosové soustavy oproti sjednanému či předpokládanému odběru nebo dodávce. Sdružování několika takto flexibilních subjektů do většího, efektivnějšího a z hlediska výroby elektřiny předvídatelnějšího celku nazýváme agregací flexibility. Taková skupina může zahrnovat jak větrné, tak solární elektrárny či kogenerační jednotky, které se budou vzájemně doplňovat. Po přijetí Lex OZE III bude navíc možné agregovat nejen výrobu, ale také spotřebu elektřiny, což výrazně napomůže stabilizaci rozvodné soustavy.

Novela obsahuje také opatření na ochranu spotřebitele i samotného trhu. Jedním z nich je právo zákazníka ukončit smluvní vztah s obchodníkem, který nectí bezpečnou obchodní strategii a nemá zajištěné dostatečné množství elektřiny nebo zemního plynu na smluvené období.

Spotřebitelé s průběhovým měřením spotřeby, dobrým přehledem o energetickém trhu a schopností ovlivňovat spotřebu jistě uvítají povinnost obchodníků s nejméně 200 000 odběrných míst nabízet dodávku energií s dynamickou cenou. Ta vychází přímo z nabídky a poptávky na krátkodobém trhu a erudovaným klientům umožňuje z těchto výkyvů profitovat, byť samozřejmě čelí i riziku možné finanční ztráty při případném výrazném růstu ceny.