Efektivní ohřev vody v domácnosti

Možnosti ohřívání vody v objektu můžeme primárně rozdělit na přímý ohřev a ohřev pomocí zásobníku TUV. U prvního typu je protékající voda ohřívána v průtokovém ohřívači využívajícím elektřinu nebo plyn (karma). V obou případech jde o energeticky nejvýhodnější řešení, protože se ohřeje jen tolik vody, kolik je jí právě zapotřebí. Uzavřením kohoutku teplé vody se ohřev vypne a nedochází tak k plýtvání energiemi.

Voda ohřívaná v zásobníku (bojleru) se ohřívá předem. Po montáži elektrického bojleru a vystavení revizní zprávy distributor odběrnému místu přiděluje takzvanou dvoutarifovou sazbu, pro bojler je označena D25. Po určitou část dne je za distribuci elektřiny účtována nižší částka, známá jako nízký tarif (NT) nebo pod dřívějším názvem „noční proud“. Ohřev vody v elektrickém bojleru o objemu 100 nebo 200 litrů trvá několik hodin. U plynového bojleru to trvá jen několik desítek minut. Plynový bojler má přibližně desetkrát vyšší výkon, takže vodu ohřeje úměrně rychleji.

Z hlediska úspor energie jsou zajímavé kombinované bojlery, ve kterých se voda ohřívá nebo předehřívá nízkoenergetickým zdrojem tepla, jakým je tepelné čerpadlo, případně s využitím teplé vody ze slunečních kolektorů umístěných na střeše objektu nebo třeba v zahradě. Zde je třeba vyřešit otázku nemrznoucí náplně primárního okruhu pro zimní období.

Průtokový ohřívač bývá umístěn blízko vodovodní baterie. V elektrickém se otočením kohoutku teplé vody sepne tepelná spirála a teplou vodu máme k dispozici prakticky ihned. Moderní ohřívače mají vestavěnou regulaci, takže podle intenzity odtoku TUV dokážou regulovat příkon elektrické energie a tím i teplotu vody.

Kuchyňský ohřívač pro oplachování nebo mytí nádobí bude mít menší příkon než ohřívač v koupelně, který zásobuje vodovodní baterii u umyvadla, vany a sprchy. Jejich současné použití by měl posoudit odborník a navrhnout příkon většinou třífázového ohřevu (jednofázový nestačí ohřát vodu na žádanou teplotu při vyšším průtoku). Nevýhodou průtokových ohřívačů bývá jejich umístění, především v koupelně.

Nevýhodou karmy na plyn je zase nutnost instalovat ji do místnosti s přívodem vzduchu a s odtahem kouřových spalin a povinnost zajistit pravidelné kontroly spalinových cest a funkčnosti zařízení. Ekologické aktivity EU a zejména Grean Deal mohou znamenat konec tohoto typu ohřevu. Karma totiž spaluje zemní plyn a je tedy zdrojem CO₂. Podle dostupných údajů uvažuje jedna z komisí EU o zákaz vytápění (a tedy i ohřevu TUV) zemním plynem od roku 2040.

Naše rada pro volbu vhodného průtokového ohřívače zní: pokud je to možné, volte elektrický. Ovšem bude-li TUV využívána i k mytí a sprchování, nevyhnete se nutnosti připojení spotřebiče na třífázový rozvod elektrické energie, což může někde být problém. Hřát vás ale bude vědomí, že platíte jen za energii nutnou k ohřátí vody, nic víc.

V elektrickém bojleru se voda ohřívá pomocí topné spirály a regulátor při dosažení nastavené teploty ohřev vody vypne. Typický bojler má příkon kolem 2 kW a ohřev vody probíhá v řádu hodin. Výběr vhodné velikosti bojleru se odvíjí od počtu členů domácnosti. Dvojici by měl stačit objem TUV do 120 litrů, pro tříčlennou rodinu 160 litrů u vícečlenné od 200 litrů.

Podobně je to i u bojleru integrovaného do kotle na zemní plyn. Ten je vybaven třícestným ventilem a pokud je voda v zásobníku TUV chladná, třícestný ventil prioritně ohřívá vodu v bojleru. Jakmile teplota TUV dosáhne nastavené hodnoty, třícestný ventil přepne vodu do systému topení a energie vzniklá spalováním plynu slouží k vytápění. Vzhledem k výkonu plynových kotlů (typicky od 15 kW) trvá ohřev TUV v bojleru řádově několik desítek minut. Ovšem i samostatných bojlerů na zemní plyn i těch integrovaných do plynových kotlů by se týkaly výše zmíněné úvahy EU o zákazu jejich používání.

Problémem už dnes je distribuce TUV. Bojlery se umisťují do technických místností nebo do chodby rodinného domu či bytu, takže délka rozvodu TUV může být značná. Trvá pak dlouho, než teplá voda do kohoutku trubkami „přiteče“, a dochází k plýtvání vodou i energií. Po uzavření kohoutku teplá voda v rozvodných trubkách chladne, což opět znamená ztráty.

Náš tip: I zde se dá ušetřit, nicméně řešení vyžaduje vyšší počáteční investice. Jde o distribuci TUV se zpětným vedením (vracečkou). Teplá voda vytéká z bojleru, kde je na odtoku TUV umístěno teplotní čidlo. Jakmile se teplota vody u výpusti bojleru zvýší (někde v bytě jsme otevřeli kohout s TUV), sepne se čerpadlo, které podpoří rychlost toku vody potrubím. A nespotřebovaná voda vracečkou teče zpět do bojleru. Jako příklad uvádíme rodinný dům, kde je ve sklepě umístěn plynový kotel s výkonem 21 kW a 210litrový zásobník TUV. V prvním patře trval náběh teplé vody asi půl minuty. Po instalaci čidla a oběhového čerpadla s vracečkou je teplá voda v patře dostupná už za tři sekundy. Úspora takového řešení je neoddiskutovatelná.

Kvůli tepelným ztrátám se voda v bojleru ochlazuje a je třeba ji stále ohřívat. To zvyšuje spotřebu energie. Dalším nedostatkem je chladnutí vody v trubkách ve zdi i nutnost – pokud se nepoužije řešení s vracečkou – nechávat si vodu „odtéct“, aby z kohoutku tekla teplá.

Vžila se představa, že výhodou plynového ohřevu TUV je, že funguje i při výpadku elektřiny. To je velký omyl! Když nejde proud, elektronika plynového kotle nedovolí zapálit plamen v kotli. Aby se kotel spustil, je třeba použít speciální záložní zdroj napájení, který ale může regulovat také indukční zátěž (v otopném kotli je totiž elektromotor pro nucený oběh vody).