Energetická krize odeznívá, vyhráno ale není

Globalizovaná ekonomika je velmi citlivá a zranitelná, jak to ukázala právě energetická krize. Pandemie koronaviru skoro na dva roky podvázala světové hospodářství. A právě v době, kdy mělo dojít k jeho oživení, zapůsobilo současně několik různých faktorů a důsledkem byla energetická krize.

Jednou z jejích příčin bylo vytrvalé zdražování emisních povolenek už od konce roku 2020. Emisní povolenka je nástrojem Evropské unie na ochranu klimatu. Opravňuje znečišťovatele vypustit do ovzduší 1 tunu oxidu uhličitého (CO2) nebo její ekvivalent jiné škodliviny. V pilotní fázi projektu v letech 2005 až 2007 je podniky dostávaly zdarma.

Ve snaze motivovat výrobce k ekologizaci provozů Evropská komise množství povolenek na trhu v čase cíleně omezuje. Obava z jejich nedostatku tak zvyšuje poptávku a tím i jejich cenu. Ještě v lednu 2016 stála emisní povolenka kolem 6 EUR, v polovině června roku 2020 způsobilo šok, když její cena poprvé v historii překročila 30 EUR, letos v únoru ovšem překonala hranici 100 EUR. Aktuálně se pohybuje kolem 72 EUR. Emisní povolenky potřebují ke svému provozu uhelné i plynové elektrárny a jejich cena se tak promítá do ceny elektřiny.

V době, kdy se ekonomiky jednotlivých států po covidovém útlumu začaly zvedat a rostla poptávka po elektřině do výrobních provozů, ji emisní povolenky výrazně zdražovaly. Navíc v první polovině roku 2021 byla produkce německých větrných elektráren na nejnižší úrovni od roku 2018. Přesto Němci pokračovali v plánovaném odpojování svých jaderných elektráren, pouze u posledních tří prodloužili provoz do dubna 2023. K tomu se ve Francii neplánovaně protahovala odstávka řady jaderných elektráren z důvodu údržby, a země se tak z vývozce elektřiny stala jejím dovozcem.

Poptávka po elektřině zdražovala i plyn, s jehož dodávkami Rusko jako největší exportér komodity do Evropy začalo manipulovat. Státní společnost Gazprom si v evropských plynových zásobnících rezervovala kapacitu, kterou následně nenaplnila, a zásoby plynu na zimní sezónu 2021-2022 proto byly rekordně nízké. Z důvodu obstrukcí kolem spuštění nové větve plynovodu z Ruska do Německa Nord Stream 2 začalo Rusko dodávky plynu do Evropy dále omezovat. A 24. února 2022 se ukázalo proč, když Rusko vpadlo na Ukrajinu. V té chvíli bylo zřejmé, že Rusko plyn využilo jako geopolitickou zbraň, neboť Evropa byla na jeho dodávkách zcela závislá.

Rok 2022 se nesl ve znamení pomoci Ukrajině, přijímání protiruských sankcí a horečného hledání nových zdrojů zemního plynu. Rusko v reakci na postupně schvalované sankční balíčky a dodávky zbraní pro Ukrajinu přerušilo vývoz plynu do několika evropských zemí, další se ruského plynu zřekly samy a Evropská unie jako celek i jednotlivé státy postupně získávaly plyn i odjinud.

Své dodávky do Evropy navýšilo Norsko, urychleně se zřídily a dále budují plovoucí i stacionární terminály na přečerpávání zkapalněného plynu (LNG), který dovážejí lodě ze zámoří či z Alžírska. Přes napjatou situaci na trhu a další růst cen vydaly Evropský parlament a Rada EU v roce 2022 nařízení, které ukládá členským státům povinnost naplnit zásobníky ke klíčovým datům na určitou úroveň. Do 1. listopadu 2023 to bylo minimálně 90 procent kapacity a díky nadprůměrně teplé zimě 2022/2023 i letošnímu podzimu a opatřením na omezení spotřeby, jež pomohly zachovat vysoké stavy zásob, se cíl podařilo splnit s předstihem, a ještě teď jsou zásobníky na rekordních objemech.

Česká republika skoncovala s plynem z Ruska a dováží komoditu hlavně z Německa, kam proudí LNG z Belgie a Holandska, a z menší části potrubím z Norska. Nicméně nedávno se objevila informace, že začátkem října byl obnoven dovoz plynu přes předávací stanici v Lanžhotě na česko-slovenské hranici a znovu k nám proudí plyn z Ruska, kde ho snad nakoupilo deset obchodníků.  

Spotřeba plynu v sedmi klíčových zemích Evropské unie – Německu, Itálii, Francii, Nizozemsku, Španělsku, Belgii a Polsku – se za prvních devět měsíců roku 2023 v porovnání s desetiletým sezónním průměrem z let 2012–2021 snížila o 13 procent. V samotném Německu dosáhl pokles energeticky náročné výroby od začátku roku 2022 přibližně 17 procent a známky oživení nejsou patrné. Česká republika za tři kvartály roku 2023 vykazuje pokles spotřeby plynu o 11 procent.

Velkoobchodní ceny plynu se postupně ustálily na nových standardech, a byť jsou stále na násobcích hladin z roku 2020, pořád jsou to zlomky oproti rekordům z léta 2022 a klesla i cena silové elektřiny. Konsolidaci velkoobchodních trhů s plynem napomohly i společné nákupy realizované podniky v Evropské unii prostřednictvím on-line platformy AggregateEU. Agregací poptávky se podařilo zvýšit vyjednávací sílu nakupujících a zamezit tomu, aby se vzájemně přepláceli a negativně ovlivňovali cenu. Změn doznalo i obchodování s elektřinou.

Ceny futures (dlouhodobých kontraktů) na příští rok činily v listopadu v průměru 48 EUR za megawatthodinu (MWh) plynu, což je v porovnání s 223 EUR/MWh z vrcholu krize v srpnu 2022 zásadní pokles. V reálných hodnotách byly roční ceny v roce 2023 dosud v průměru na úrovni 53 EUR/MWh. Mezi lety 2015 a 2019 to bylo v průměru 23 EUR/MWh a v letech 2010 až 2014 průměrně 32 EUR. Ceny jsou tedy stále vysoké, ale již mimo úrovně z období krize a předpokládáme, že v průběhu roku 2024 mohou dál klesat. Snížila se i cena silové elektřiny, aktuálně na 110 EUR/MWh u futures, ale další pokles s ohledem na cenu emisní povolenky již spíše nelze očekávat.

Přesto můžeme konstatovat, že akutní fázi energetické krize již máme za sebou. Krize ale akcelerovala dekarbonizační proces v Evropě a je kladen stále větší důraz na budování obnovitelných zdrojů energie. Ty ovšem kvůli své závislosti na počasí potřebují záložní zdroje. Například Německo, leader v prosazování Green Dealu, tak po odstavení svých jaderných elektráren ve větší míře opět využívá k výrobě elektřiny uhlí. Už v roce 2022 k tomu spotřebovalo nejvíc uhlí za posledních šest let, druhou „nejšpinavější“ výrobu elektřiny hned po Polsku vykazovalo po dobu 30 dnů i uprostřed letošního léta. Transformace evropské energetiky navíc předpokládá vysoké investice do přenosových soustav, regulace výroby, spotřeby a akumulace elektřiny.

Pokles cen obchodních složek energií bude v České republice v roce 2024 bohužel eliminován růstem plateb u takzvané regulované části ceny. Pro domácnosti a firmy na nízkém napětí činí u elektřiny nárůst oproti roku 2023 přibližně 66 procent, přičemž zásadní je návrat poplatků na obnovitelné zdroje energie, které přechodně platil stát, do vyúčtování odběratelů, u plynu představuje zvýšení zaokrouhleně 19 procent. Velkoodběratelé na vysokém napětí si za regulovanou složku ceny elektřiny připlatí 105 procent, u velmi vysokého napětí to bude 192 procent. U plynu při vysokém odběru činí nárůst regulovaných plateb 42 procent, u velmi vysokých odběrů jen 3 procenta.