Jak fungují rafinerie, které (zatím) máme 3

Areál chemických výrob Chempark Záluží patřící společnosti Orlen Unipetrol je největší svého druhu u nás, a kromě samotné rafinerie zde sídlí skoro dvě stovky dalších chemických a podpůrných podniků. Aktuálně je v centru pozornosti kvůli nálezu nevybuchlé letecké pumy z druhé světové války, kterou 21. srpna objevil bagrista při výkopových pracích.

Rafinerii i další provozy bylo nutno odstavit, připravuje se řízený odpal pumy přímo na místě. Očekávají se materiální škody, které pyrotechnici chtějí minimalizovat vytvořením sarkofágu a ochranných valů z vaků s pískem a dalšího materiálu. Jakákoli manipulace s poškozenou municí není s ohledem na její stav možná. Zvolený postup řízené detonace je výsledkem konzultací pyrotechnické komise s historiky z Národního technického muzea a specialisty z Německa a Polska, kteří mají s pumami tohoto typu více zkušeností.

Pokud vše dopadne podle plánu, zůstanou i po této operaci v České republice zachovány stávající tři ropné rafinérie. Kromě litvínovské provozuje Orlen Unipetrol ještě zařízení v Kralupech nad Vltavou, její dceřiná společnost PARAMO pak podnik v Pardubicích. Všechny tři rafinerie zpracovávají ruskou ropu, na jejíž dovoz má Česká republika dočasnou výjimku. Na konci roku 2024 dojde k navýšení kapacity ropovodu TAL a rafinerie přejdou na neruskou ropu, příslušné testy úpravy technologií už úspěšně proběhly. Rafinerie v Záluží a Kralupech se zaměřují na výrobu pohonných hmot, PARAMO produkuje asfaltářské výrobky a oleje. 

Ropné rafinerie jsou součástí strategické energetické infrastruktury. Jako takové vždy byly a stále jsou důležitým objektem zájmu při vojenském konfliktu. I dnes jsme svědky toho, že se rafinerie v Rusku stávají opakovaně cílem dronů vysílaných z Ukrajiny, která se tak snaží ovlivnit chování agresora a oslabit jeho sílu. Ani současný nález letecké pumy v litvínovské chemičce není první, k podobnému tu došlo už v květnu 2021. Tehdy ale bylo možné pumu zneškodnit a odvézt k likvidaci mimo areál.

Poškození rafinerie má z vojenského hlediska kumulovaný efekt. Působí jednak psychologicky, protože rozsáhlejší požár ropných produktů je obvykle viditelný i z velké dálky a vypadá děsivě, provázejí jej výbuchy, vysoké plameny a oblaka hustého černého dýmu. Vyžádá si dopravní a další omezení, ochromí funkčnost dané oblasti.

Dosti obtížně se hasí, protože nebývá snadné oddělit oheň od zásobníků a produktovodů a požár tak má stálý přísun paliva. Zaměstná velké množství lidí i techniky, pro stálou přítomnost těkavých látek a dalších chemikálií je nebezpečný pro všechny přítomné, toxické látky se uvolňují i do ovzduší, což ovlivní každodenní život tamních obyvatel.

Po likvidaci požáru zůstanou rafinerie i ostatní provozy na výrobu benzínu, nafty a dalších produktů více či méně poškozené. V závislosti na délce výpadku ve výrobě a stavu zásob se mohou rozkolísat ceny paliv a dalších výrobků…

I proto šéf Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr oznámil, že v souvislosti s aktuálním zastavením výroby v litvínovské rafinerii stát půjčí společnosti Orlen Unipetrol část zásob pohonných hmot ze svých rezerv. Je připraven poskytnout až 95 tisíc metrů krychlových motorové nafty a 40 tisíc kubíků benzinu v celkové hodnotě 1,9 miliardy korun. To odpovídá přibližně dvoutýdenní produkci rafinerie.

Už na místě těžby se surová ropa obvykle zbavuje hrubých nečistot a vody. První fází jejího zpracování v rafinerii je dvoustupňové odsolování při teplotě 90–150 °C, které dosahuje účinnosti až 99 procent. S využitím kolonové destilace se pak ropa dělí na různé frakce podle jejich teploty varu. Zjednodušeně je možné celý proces popsat tak, že do kolon o výšce až 50 metrů se zespodu vhání ropa ohřátá na přibližně 400 °C, přičemž teplota v systému směrem vzhůru klesá. Jednotlivé ropné frakce postupně kondenzují, další stoupají vzhůru a v různých výškách je tak lze odebírat. Z vrchní části se jímají plyny, o něco níže lehký benzin, naopak dole zůstávají složky s nejvyšší hmotností typu asfaltů a topných olejů.

Nejtěžší složky pokračují do vakuové kolony, kde se po zahřátí dělí ve vakuu na další frakce. Část frakcí vakuové destilace se pak štěpí (krakuje) na lehčí frakce, a to buď termickým, katalytickým nebo vodíkovým procesem. Při hydrogenační rafinaci se následně zbavují síry, kdy jsou obohaceny vodíkem a zahřívají se na teplotu 350 °C. Za přítomnosti kovových katalyzátorů vodík reaguje se sloučeninami síry, dusíku a kyslíku, za vzniku sirovodíku, čpavku a vody.

Při dalším postupu je možné s využitím katalytického reformingu, isomerizace nebo alkylování zvyšovat u paliv oktanové číslo nebo jim dodávat aditiva a podobně. Vzniklý sirovodík se po smíchání se vzduchem v reaktoru mění na síru a vodu, přičemž síra se využívá v chemickém průmyslu.

V ropných rafineriích se tímto způsobem vyrábí surový (cca 9 %), běžný motorový (cca 24 %) i letecký benzin, letecký petrolej, motorová nafta (cca 21 %), silniční, modifikované i stavebně izolační asfalty a lehké i těžké topné oleje (cca 11 %). Kromě toho zkapalněné uhlovodíkové plyny typu LPG, propanu, butanu, vakuové destiláty, parafíny a mazadla.