Nord Stream 2 má ohromný třaskavý potenciál

Nord Stream 2 má přitom těsně před dokončením, ještě letos by podle informací z Gazpromu měl stihnout přepravit 5,6 miliardy kubíků plynu. Jak se zapeklitá situace vyřeší?

Pod zdánlivě klidnou hladinou to vře. Závěr léta se nese ve znamení horečných jednání mezi Německem a USA, Německem a Ukrajinou a samozřejmě Ruskem. Ze strany německé kancléřky Angely Merkelové a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského dokonce zaznělo vůči Rusku varování, že pokud by se měl nový plynovod stát jeho „politickou zbraní“, povede to k uvalení sankcí na Moskvu. Na těch se Merkelová údajně už předběžně dohodla s prezidentem USA Joe Bidenem.

Co s ukrajinskou tranzitní sítí?
Dlouhodobé německé stanovisko počítá s podporou Ukrajiny při budoucím využití stávající tranzitní sítě. Mluví se například o možnosti upravit současné vedení k přepravě vodíku. To je ale běh na delší trať a Ukrajina začne své ztráty z absence tranzitních poplatků počítat podle všeho již velmi brzy. V roce 2019 bylo přes Ukrajinu do EU dodáno 90 miliard m³ ruského plynu, což představuje přibližně 3 miliardy eur na tranzitních poplatcích. Odborníci přitom ukrajinské plynovody pokládají za zastaralé.

Německo ústy Angely Merkelové opakovaně deklaruje, že tranzit ruského plynu přes Ukrajinu by měl i nadále pokračovat. Prezident Vladimir Putin na zatím posledním srpnovém setkání v Moskvě kancléřku ujistil, že aktuální tranzitní dohodu, jejíž platnost vyprší v roce 2024, Rusko určitě dodrží. Další vývoj však nelze předjímat, bude reakcí na situaci na trhu a zohlední především úroveň poptávky. Vyhýbavost takové odpovědi je dosti příznačná.

Německo přitom podporuje Ukrajinu nejen diplomatickými proklamacemi. Už od roku 2014, kdy došlo k ruské anexi Krymu, kterou i náš západní soused považuje za protiprávní, pomáhá rovněž finančně. Zasazuje se také o ukončení otevřené vojenské konfrontace v Donbasu vyvolané právě okupací. Merkelová by uvítala větší pokrok v mírových jednáních a navrhla summit v takzvaném „normandském formátu“ za účasti zástupců Německa, Francie, Ukrajiny a Ruska. Zelenskyj vyjádřil ochotu k účasti na takovém setkání. Zatím se ale chystá do Washingtonu na jednání s prezidentem Bidenem, jemuž je nový plynovod také trnem v oku.

Aby bylo možno kontroverzní plynovod vůbec dokončit bez hrozby dalších sankcí ze strany USA, muselo dojít k dohodě mezi Spojenými státy a Německem. Z jejích závěru vyplývá, že kdyby se Rusko pokusilo využít energii jako politickou zbraň nebo stupňovalo agresi vůči Ukrajině, zavede Německo na národní úrovni příslušná opatření a bude usilovat o jejich rozšíření v evropském kontextu včetně uplatnění sankcí s cílem omezit ruské exportní kapacity v energetickém sektoru celého kontinentu. Polsko a Ukrajina s dohodu nesouhlasí, Rusko možnost sankcí považuje za nepřijatelnou.

Jedenáct rozhněvaných mužů
Na dohodu Německa a USA reagovalo prohlášením jedenáct zákonodárců ze Spojených států a sedmi zemní Evropy, za Česko to byli senátor Pavel Fischer (KDU-ČSL) a poslanec Ondřej Veselý (ČSSD). Kritizují snahu plynovod dokončit, neboť jej považují za geopolitický projekt vedený snahou Ruska rozšířit svůj vliv v Evropě ovládnutím energetického trhu. Zbývá přitom dokončit necelé jedno procento plynovodu, takže nelze předpokládat, že by deklarace měla jakýkoli praktický dopad.

Česká republika přitom historicky zastává spíše pozici podporovatele projektu. Se spuštěním Nord Streamu 2 totiž významně vzroste tranzit zemního plynu přes naše území a další desítky miliard kubíků plynu samozřejmě představují zajímavý ekonomický přínos. Doposud přitom Česko většinu své spotřeby saturuje plynem čerpaným přes hranice s Německem, což je z velké části tak jako tak plyn ruský, čili v tomto ohledu zůstane vše při starém. Na vyústění Nord Streamu 2 ve městě Ludmin na pobřeží Baltského moře navazuje plynovod Eugal, který přibližně po 480 kilometrech přivede plyn do Deutschneudorfu na německo-české hranici, kde se napojí na plynovod Capacity4Gas společnosti Net4Gas procházející přes Ústecký a Plzeňský kraj.

Uvidíme, co zahájení provozu Nord Stream 2 udělá s cenami plynu. Teoreticky by se mohly snížit, protože nebudou zatíženy ukrajinskými nebo polskými tranzitními poplatky. Agentura Bloomberg odhaduje, že cena pro Německo by v porovnání s plynem dopravovaným přes Ukrajinu mohla být nižší až o 40 %. Nicméně tak jednoduché to není, protože do výpočtu ceny plynu pro koncového spotřebitele vstupuje celá řada faktorů, jak píšeme zde.

Jak šel čas s Nord Stream
Dlouhodobé úvahy o propojení Ruska a Německa plynovodem vedoucím po mořském dně dostaly hmatatelné kontury na konci 90. let minulého století, byl vytvořen projekt a studie proveditelnosti plynovodu Nord Stream. V roce 2005 ruská společnost Gazprom, německý chemický koncern BASF a energetický gigant E.ON podepsaly rámcovou dohodu o vytvoření konsorcia na výstavbu plynovodu, kde má Gazprom 51% podíl. Plynová krize z roku 2009 vystupňovala snahu o posílení energetické bezpečnosti Německa, České republiky, Rakouska a dalších evropských zemí a přispěla k urychlení příprav výstavby. Ta byla zahájena v dubnu 2010 a první linka plynovodu zahájila provoz už v listopadu 2011. V říjnu 2012 ji následovala i druhá paralelní linka a Nord Stream 1 tak začal fungovat v plném výkonu. Dokončeny byly i navazující podzemní plynovody Nell a Opal vedoucí do České republiky. Celý systém ročně přepraví 55 miliard m³ zemního plynu.

Spotřeba zemního plynu v Německu i v celé Evropě kontinuálně roste. V roce 2030 navíc dojde k plánovanému ukončení jeho těžby v Nizozemsku. Ložiska jsou zde sice obrovská a plyn kvalitní, nicméně jeho čerpání způsobuje četná zemětřesení, a tak tamní vláda rozhodla o trvalém zastavení těžby. Již od roku 2015 se proto realizuje projekt s názvem Nord Stream 2, který roční kapacitu tranzitu zemního plynu pod Baltským mořem zdvojnásobí na 110 miliard m³.

Protesty a výhrady
Výstavba plynovodu Nord Stream 2 měla být dokončena již v roce 2019, provázejí ji však četné kontroverze i mezinárodní spory a z nich plynoucí zdržení. Už Nord Stream 1 čelil značnému odporu ze strany Ukrajiny, Polska a pobaltských států, protože jejich teritorium obchází, a měly tak obavy z nedostatečných dodávek plynu. Svou roli jistě sehrálo i rozčarování ze ztráty tranzitních poplatků, které čerpají za plyn dopravovaný podzemním potrubím na jejich území. Námitky však nebyly zohledněny. Souhlas těchto zemí se stavbou podmořského plynovodu formálně nebyl nutný, neboť prochází výsostným územím Ruska, Finska, Švédska, Dánska a Německa.

Další argument proti plynovodu zmiňoval riziko, že Evropa se stane rukojmím Ruska a bude muset spoléhat na jeho ochotu dodávat jí plyn s poukazem na nebezpečí, že může dodávky použít jako politickou zbraň. Evropská unie požadovala, aby ještě před zahájením výstavby Rusko získalo souhlas všech zúčastněných zemí, protože Nord Stream konkuroval jejímu projektu Nabucco, který se nakonec neuskutečnil. Ekologičtí aktivisté rovněž upozorňovali, že stavba odporuje evropské legislativě, protože nesplňuje její ekologické normy. Přesto byly první dvě linky plynovodu v rekordně krátkém čase položeny a zprovozněny.

Kontroverze provázejí i výstavbu druhých dvou linek nazvaných Nord Stream 2 zahájenou v roce 2015. K tradičním odpůrcům se přidaly se zvýšenou intenzitou Spojené státy, které poukazují na rostoucí závislost Evropy na Rusku spojenou s posílením jeho vlivu. Motivace USA ale může být i ekonomická, protože více plynu pro Evropu z Ruska znamená menší poptávku po dražším břidlicovém plynu ze zámoří. Nicméně negativní postoj Spojených států v roce 2017 vyústil v uvalení sankcí proti Rusku s dopadem i na evropské firmy spolupracující na zdvojení plynovodu Nord Stream. Americký krok tehdy odsoudila německá kancléřka Angela Merkelová a tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Sankce však zůstaly v platnosti a stavba nabrala více než roční skluz.

Začátkem roku 2019 do hry vstoupila Evropská unie, která se pokusila vyjednat konsenzus umožňující plynovod dostavět. Byla přijata opatření omezující vliv ruského koncernu Gazprom na provoz plynovodu a posilující postavení německé vlády a institucí EU. Další zdržení způsobila dánská vláda, která z ekologických důvodů požadovala změnu trasy, fakticky její prodloužení. Od prosince 2020 ruská loď Akademik Čerskij začala s finalizací pokládky potrubí.

Americké sankce způsobily problémy i s certifikací projektu Nord Stream 2. Norská společnost Det Norske Veritas (DNV GL), která od roku 2012 pravidelně prověřuje i plynovod Nord Stream 1 s cílem minimalizovat rizika dopadů projektu na bezpečnost i případné ohrožení životního prostředí, kvůli sankcím nemohla testovat ani ověřovat zařízení, a tedy ani vydat pro Nord Stream 2 příslušný certifikát. Až dohoda německé kancléřky Angely Merkelové s prezidentem Spojených států Joem Bidenem z července 2021 umožnila dokončení projektu pod podmínkou, že Německo a Rusko splní určité požadavky především směrem k Ukrajině.

Legislativní překážka
Aby těžkostí nebylo málo, využívání plynovodu brání i evropský legislativní rámec. Pravidlo EU z roku 2019 ukládá, aby vlastníkem plynovodu byl jiný subjekt než dodavatel plynu potrubím vedeného. Rozhodnutí německého soudu z 25. srpna zamítá žalobu, kterou vůči tomuto opatření provozovatel projektu Nord Stream 2, konsorcium Nord Stream AG, podalo vloni v květnu. Tehdy německý energetický regulátor Bundesnetzagentur odmítl poskytnout výjimku, jakou má projekt Nord Stream 1. Ten je však na rozdíl od Nord Stream 2 považován za propojovací, není tedy přímým dodavatelem. Zmíněné pravidlo se přitom týká jen asi 50 km potrubí procházejícího německým územím a tím i teritoriem EU, na něž se omezení vztahuje. Podle všeho bude Gazprom muset nabídnout kapacitu plynovodu v aukci, což pravděpodobně vyvolá další zpoždění dodávek.